Před časem jsem napsal knížku Výlet do Portugalska aneb Poetický průvodce na cestu tam a zpátky, strávil jsem nad ní několik let a zachtělo se mi pravidelně se do Portugalska vracet. Výpravu, kterou jsem s Axamitem víceméně podle mé knihy připravili, mi umožňuje, abych vás mohl pozvat na společnou cestu a sám se zároveň stát takovým vaším poetickým průvodcem.

Jan Burian

Portugalsko je u nás nepříliš známá, ale přitom velmi krásná a inspirativní země nejen s nádhernou přírodou, originální architekturou či bohatou historií, ale i se zvláštní a příjemnou mentalitou lidí a pro nás překvapivě silnou kulturou. To všechno bych vám rád přiblížil, a navíc, jak tak své turisty znám z cest předchozích, by při tom mohla být i legrace.

Naši výpravu začneme v podivuhodném městě Portu s domy vyzdobenými pestrobarevnými kachlíčky azulejos, s drobnými železnými klikami a klepátky na dveřích či majestátním dvoupatrovým mostem ze stejného materiálu, který se klene nad řekou Douro. Ochutnáme portské víno tam, kde se rodí, a zjistíme, že jsme si s sebou vzali překvapivě málo fotografického materiálu a budeme si ho muset nejspíš dokoupit…

Nebudeme se příliš zdržovat dolním tokem řeky Douro, vydáme se raději vlakem proti proudu až do magického kraje vinic a olivovníků k malým venkovským nádražíčkům, kde pak z vlaku přesedneme na loď, abychom ochutnali barvy a tvary okolních strání a spatřili jejich odraz na mohutné hladině řeky.

Třetí nejstarší univerzita v Evropě se zrodila v Coimbře, městě, které nemá na kopci ani hrad ani zámek, zato však velký komplex budov určený ke vzdělávání lidí. V úzkých uličkách za starobylou katedrálou objevíme ztřeštěné tvary domů – studentských kolejí zvaných repúblicas, a kdo bude chtít, zajde si s průvodcem do zvláštního melancholického parku Saudade.

Slavný templářský hrad v Tomaru, plný záhad a symbolů, nedokončená kaple v Batalhe, jejíž střechu tvoří samo nebe, klášter v Alcobaçe či královský hrad v Sintře, kamenné městečko Óbidos nebo útesy a pláže v přímořském Nazaré, to jsou místa ve středním Portugalsku, kde se také zastavíme. Budeme si při tom vyprávět staré příběhy a legendy a dáme zapravdu organizaci UNESCO, která většinu z těchto památek zahrnula do svého pověstného seznamu světového kulturního dědictví.

Lisabon je jedno ze tří nejkrásnějších měst v Evropě (alespoň slavný profesor von Humboldt to prý říkal – a dodával, že ta dvě další jsou Neapola Praha). Nemůžeme vynechat slavnou Belémskou věž ani monumentální klášter Jeronimitů, kde jsou kromě králů pohřbeni i mořeplavec Vasco da Gama, autor eposu Lusovci Luís Camoes nebo tajemný Fernando Pessoa se svými heteronymy. Zajdeme ale i do cukrárny na galao a pastel de nata, dort, na který se nezapomíná stejně jako na staré lisabonské tramvaje či Hřbitov rozkoší.

Metropole kraje Alentejo Évora, bývala tak chudá, že nebyly peníze na její rozvoj a rekonstrukci. Dnes se díky tomu můžeme seznámit se skutečnou tváří středověkého města s jeho hradbami a úzkými uličkami, kde jsou všechny domy jen bílé a žluté. Je tu také starý akvadukt, kostnice či zřícenina velkého římského chrámu a za městem záhadné megality, menhiry či dolmeny. Za nimi si musíme udělat výlet. V kromlechu Almendres, jemuž nadšeni říkají portugalské Stonehenge, nejspíš jen tak tiše postojíme.

Alentejo je jedním z nejpoetičtějších míst v Evropě – korkové duby, olivovníky, staré kamenné pevnosti. Jednu z nich – opevněnou horskou vesničku Monsaraz – navštívíme a pak se vydáme na jih, do kraje téměř nikoho, kde není skoro nic, ale to, co tam je, je krásné.

 

Algarve, jež je dnes především podřízeno turistickému průmyslu, nám ukáže svou jinou tvář. Supermarkety, lasery, lunaparky, diskotéky, ani sluncem připálené turisty snad ani nezahlédneme. Zato nás čekají méně známé kouty se stopami po Římanech či Arabech jako je starobylá Tavira či někdejší hlavní maurské město Silves. V Taviře si udělame den volna a budeme si tak moci vydechnout, načerpat síly na závěrečnou část programu, případně se i vykoupat. Sa­mozřejmě nevynecháme nejjihozápadnější cíp Evropy – mys sv. Vincenta. Nedaleko odtud shromáždil slavný Jindřich Mořeplavec nejodvážnější muže své doby, aby se tu připravovali na objevitelské cesty.

Že Lisabon zdaleka není jen městem minulosti, se přesvědčíme při návštěvě čtvrti, která vznikla při příležitosti uspořádání výstavy EXPO 98. Monumentální oceánárium, ohromující a při tom lidskému vnímání příjemná moderní architektura obchodního domu Vasco da Gama, lanovka a jiné vkusné a inspirativní atrakce budou nezbytným doplňkem předchozí návštěvy muzea azulejos či tradiční restaurace s hudbou fado.

Kromě toho si budeme vyprávět, číst, poslouchat hudbu, zkoušet různá jídla a nevím – snad i tančit…

Na výpravu s vámi se těší
Jan Burian