Přesný termín bude k dispozici v říjnu 2012. Můžete nám zasílat přihlášky a my Vás budeme kontaktovat. Japonsko, to je země, kde trávím hodně času pracovně i soukromě. Když mi ho trochu zbyde, snažím se prozkoumat všechna stará poutní místa, velké i docela zapadlé svátky a slavnosti, objevit ty nejodlehlejší horské lázně, místa, kde je možno jedinečným způsobem obdivovat proměnlivou krásu ročních dob a poetickou paměť krajiny. Zajímá-li vás Japonsko, přidejte se k naší nezapomenutelné výpravě.

1. den – odlet z Prahy do Ósaky

Z Prahy-Ruzyně odletíme do Paříže, kde přestoupíme do obřího Airbusu, s nímž překonáme více než deseti tisícikilometrovou vzdálenost mezi Evropou a Japonskem – a zároveň 8 časových pásem. Letíme na Východ – zeměkoule pod nohama se nám tudíž otáčí rychleji, než je zvykem: po deseti hodinách v letadle (vzhledem k tomu, že je skoro pořád co jíst nebo na co se dívat, není to zas tak úmorné) je o 18 hodin víc – a tedy už neděle ráno. Nocleh a jídlo v letadle.

2. den – Ósaka, Kjóto

Po důkladné imigrační prověrce se před námi otevře brána Kansaiského letiště – a my se poprvé nadechneme nefalšovaného japonského vzduchu, prosyceného vlhkostí a těžko identifikovatelnými vůněmi. V říjnu už to ale není pověstná monzunová prádelna, ale docela příjemné mírné klima.
Po síti mostů a mimoúrovňových dálnic nás autobus proveze z letištního umělého ostrova podél pozoruhodného umělého pobřeží, které unikátním způsobem ukusuje další a další čtvereční kilometry z moře, až do srdce pestrobarevné Ósaky. Sotva si zvykneme na změť rýžových políček, „papírových“ domků a skleněných mrakodrapů, ohromí nás pohled na jeden z nejdokonalejších středověkých obranných systému světa, slavný Ósacký hrad, někdejší sídlo legendárního vojevůdce Tojotomi Hidejošiho. Na nejcitlivějších místech je opevnění poskládáno z obřích balvanů o váze mnoha desítek tun! Přímo v areálu hradu nás čeká i první setkání s nezapomenutelnou japonskou kuchyní.
Z Ósaky budeme autobusem pokračovat do hrdého Kjóta, nejvýznamnějšího centra tradiční japonské kultury. Po krátké relaxaci v hotelu či v některém z půvabných chrámových zátiší nás čeká stylová večeře na uvítanou. Nocleh v Kjótu.

3. den – Severní Kjóto

Z hotelu vyrazíme hned ráno, abychom si užili oslnivý lesk jedné z nejslavnějších kjótských pamětihodností, Zlatého pavilonu, ještě v mladém slunci. Balzámem pro naše oslněné oči pak bude spočinutí ve stínu vonných cedrů s miskou tradičního šlehaného čaje v ruce. Blyštivou krásu vystřídá hypnotické kouzlo nejslavnější ze strohých zenových zahrad, umístěné v srdci kláštera Rjóan-dži, kde kameny obkroužené mechem a pečlivě uhrabané oblázky tajuplně naznačují cosi o vesmíru. K návratu zpět na zem nám dopomůže střet s typicky japonským odvětvím stravovacího průmyslu a zábavy v jednom: suši-jídelna s pásovým dopravníkem, kde zadávání elektronických objednávek je zároveň veselou digitální hrou a pivo žíznivcům načepuje robot…
A opět skok: i v 21. století jsou stále živé řemeslné tradice i lidové slavnosti. Pýchou Kjóta je po staletí luxusní brokát ze čtvrti Nišidžin – a my se pokusíme poodhalit roušku tajemství jeho výroby. Základem exkluzivní kjótské kuchyně je delikátní dvorská zelenina – oslavou její sklizně je alegorické procesí Zuiki-sai ve svatyni Kitano Tenman-gú. Mezi jeho nebešťany se pokusíme vmísit i my. Slavnost je nejen důstojná, ale i docela veselá: Už jste například někdy viděli svatostánek celý ze zeleniny? Nocleh v Kjótu.

4. den – Jižní Kjóto

Zatímco severní, aristokratické Kjóto symbolizuje Zlatý pavilón, v jehož stínu se šógunská suita oddávala čajovým dýchánkům, plebejský jih metropole je osudově spjat se svatyní božstva prosperity Fušimi Inari, s nekonečnými alejemi rumělkových bran a liškami, božskými posly, v tisíci a jedné podobě. Čím je pro sever brokát, tím je pro jih rýžové víno sake – a to bychom nebyli my, abychom alespoň nepřičichli k sudu! Abychom nebyli jen přízemní, navštívíme i některé z kouzelných zahrad, jimiž se pyšní zdejší rozsáhlý klášterní komplex Tófuku-dži.
Den zasvěcený pozemským tužbám a vínu ale přece jen nemůže skončit jinak, než večírkem s tradičním kjótskými zábavami mezi proslulými čajovnami čtvrti Gion, kde se plaše míhají bíle nalíčené maiko, budoucí gejši…

5. den – Narské kláštery a šinkansenem do Hirošimy

Ráno vyrazíme autobusem do starodávné Nary, města, kde sídlil císařský dvůr v 8. století, ještě před založením Kjóta. Nara měla v době své největší slávy ambici být středem vesmíru. V několika traktech pokladnic kláštera Tódai-dži jsou dodnes uloženy dary pro císaře z celého tehdy známého světa – údajně vůbec nejdelší cestu do Nary urazila v 8. století keramická váza z Čáslavi! Svědkem zlatých časů Nary, jež byla ve své době městem se snad nejširšími ulicemi na světě, byla i největší bronzová socha na světě, impozantní kosmický buddha Vairóčana, jemuž se samozřejmě musíme z ajít poklonit i my. Cestou nás budou provázet poslové božstev, krotcí jelínci. Kdyby vám náhodou sežrali sušenku i s kapsou, berte to prosím jako projev mimořádného požehnání! Alej kamenných luceren nás dovede ke slavné svatyni Kasuga, nahlédneme i do tajuplné visuté síně Nigacu-dó, kde se každoročně v přísném odříkání mniši kají za hříchy světa a otevírají tak bránu příchodu jara. O tom, jak úzce je propojeno dění v lidské duši a v přírodě se ostatně bude moci v Japonsku znovu a znovu přesvědčovat na každém kroku.
Z Nary zamíříme do kláštera Hórjú-dži, který je jednou z nejstarších pokladnic japonského buddhismu a kromě úctyhodných soch buddhů a světců se pyšní i nejstaršími dochovanými dřevěnými stavbami na naší planetě, pětistupňovou pagodou a legendární Zlatou síní.
A opět čelem vzad v čase i v atmosféře: superexpres šinkansen s námi v mžiku dolétne do tragicky proslulé Hirošimy.
Nocleh v Hirošimě.

6. den – atomová Hirošima, svatyňový ostrov Mijadžima, šinkansen do Kjóta

Dopoledne se nám do morku kostí zakousne neopakovatelná atmosféra magického památníku první jaderné katastrofy v dějinách lidstva. Každý bez rozdílu pak určitě uvítá pohlazení na duši v podobě svatyňového ostrova Mijadžima. Přímo od Atomového dómu nás tam dopraví expresní loď – tedy pokud nebude hladina říční delty vzdutá natolik, abychom neprojeli pod některým z bezpočtu hirošimských mostů. Symbolem Mijadžimy – a zároveň jedním z nejpopulárnějších obrázků z Japonska – je nepochybně rumělková brána zdejší „plovoucí“ svatyně Icukušima, zaplavovaná za přílivu mořem. Po obědě absolvujeme cestu lanovkami nad strmými horskými úbočími a minivýstup až na nejvyšší vrchol ostrova. Budeme-li mít štěstí, přijdou si nás tam prohlédnout rodinky proslulých japonských opic – ale i kdyby o nás nestály opice, výhled na čarokrásné střípky ostrůvků ve Vnitřním moři, jednom z nejmalebnějších moří světa, třpytící se v záři zapadajícího slunce, určitě bude stát za vynaloženou námahu.
A pak už trajekt, šinkansen – a večer naše staré známé Kjóto.
Nocleh v Kjótu.

7.den – Východní Kjóto

Kdo má v centru tradiční japonské kultury nějaké vlastní spády (ať už touží pořídit kaligrafii, dřevořez či panenku – anebo navštívit tu či onu zahradu, chrám, svatyni či řemeslnickou dílnu) bude mít příležitost tento den. A kdo ne, ať se spolu s námi vydá malebnými uličkami a po „starých zámeckých schodech“ vzhůru k chrámu čisté vody Kijomizu-dera, z jehož terasy je snad vůbec nejkrásnější výhled na celou kjótskou kotlinu. Cesta je lemována proslulými hrnčířskými dílnami – a do některé z nich určitě taky nakoukneme. Večer nás čeká jídlo jako od maminky – pokud se neobejdete bez flákoty, doporučujeme vám najíst se do zásoby, protože v následujících dnech vám nastanou krušné časy…
Nocleh v Kjótu.

8. den – Adeptem v buddhistickém klášteře

V Japonsku už jste jako doma, a máte pořád ještě máte dost sil. Je tedy pravý čas na nejnáročnější zkoušku: Pokusíme se splynout s komunitou proslulého kláštera Enrjaku-dži na posvátné hoře Hiei, který z oblaku prastarých cedrů shlíží na největší japonské jezero Biwa. Poslušni poutnické tradice, zdoláme strmý svah hory pěšky, budeme svědomitě recitovat mantry při esoterické liturgii s tajuplným ohnivým obětním obřadem, mlčky a v sedě na patách poctivě dojíme prostou klášterní stravu do posledního zrnka, nebudeme rušit řád tajemných zákoutí obývaných neviditelnými silami, ani si stěžovat na nekomfortnost klášterní dormitoře…
Nocleh v klášterní dormitoři na hoře Hiei.

9. den – Z kláštera do horských lázní pod sopkou Nasu

Probudit se uprostřed posvátných lesů hory Hiei je samo o sobě zážitkem – a když vás navíc probudí údery na dřevěnou rybu v půl páté ráno a Vy ještě před snídaní stihnete nejen absolvovat meditaci v sedě (zazen) a ranní liturgii, ale také zamést chrámový dvůr a přilehlé cesty (což je ta vůbec nejtypičtější forma klášterní praxe), to už bude zážitek nepochybně nezapomenutelný…
Z nadoblačných klášterních hvozdů, kde se čas zastavil před 1200 lety, sklouzneme zpět do tepajícího Kjóta. Očištěnými smysly si prohlédneme futuristickou budovu kjótského nádraží – a už tu bude opět náš přítel šinkansen a cesta až na daleký Severovýchod (Tóhoku), na svahy činné sopky Nasu. Po tréninku v klášteře nám čistě japonské ubytování v prastarém lázeňském útulku bude připadat jako úplná samozřejmost – a bez předsudků si užijeme nejen začernalou krásu jednoho z nejstarších nepřetržitě fungujících lázeňských hostinců v Japonsku, ale hlavně půvab sirných pramenů, zasvěcených divotvorným mocnostem. Vydržíte-li ve vroucí vodě zanořeni až po bradu dost dlouho, ucítíte, že do Vašeho těla vstupuje taková posvátná moc, že si poradíte snad s čímkoliv. Prvním zázrakem bude, že se s nahými domorodci v bazénku či v bavlněných kimonech při společné večeři hladce dorozumíte i bez znalosti místního dialektu… Servírovat se bude místní domácí kuchyně. Nocleh v lázeňském hostinci v Nasu.

Mount Fuji

10. den – Objevování krásy hor

Abychom se v divotvorných pramenech dočista nerozpustili, vydáme se na obhlídku horkých svahů vulkánu – a kdo se na to bude cítit, může spolu se skupinou odvážlivců pokračovat po úzkém hřebenu větrného sedla na některý z dalších démonických vrcholů obklopen nedozírnými horskými panoramaty.
Puchýře po horské túře nám samo sebou okamžitě vyléčí naše sirné prameny – a posezení kolem ohniště bude opravdu zasloužené… Nocleh v lázeňském hostinci v Nasu.

11. den – Tokio

Ráno naposledy zamáváme divotvorným japonským horám – a čeká nás střelhbitý přesun rovnou do samého středu nedozírné dvacetimilionové tokijské aglomerace. Samozřejmě, že se projdeme po exkluzivní Ginze a aby přesun z hor do mořského zálivu nebyl tak prudký, vyšvihneme se expresním proskleným výtahem do horních pater některého z místních mrakodrapů. Letmo nakoukneme i do zahrad císařského paláce – a už hurá na loď, kde všichni s chutí zapijeme, že jsme se ve zdraví dostali až sem…
Nocleh v Tokiu.

12. den – individuální program v Tokiu, odlet z letiště Narita

Poslední a zcela jedinečná příležitost zažít tlačenici, která nemá na světě obdoby: Pokud ráno vstanete opravdu brzo, můžete být mezi šťastlivci, kterým se podaří stihnout legendární dražbu a následné porcování obřích tuňáků v tržnici Cukidži – a jste-li opravdu odvážní, můžete si zkusit udělat kolečko tokijským metrem v ranní špičce. Věřte, že už se vám nikdy to pražské nebude zdát plné…
Poslední den je dnem na přání – uděláme, co bude v našich silách, abychom každému umožnili poznat takové Tokio, jaké chce: Tím Vaším Tokiem může být čtvrť elektroniky, čtvrť módních butiků – ale i čtvrť muzeí a galerií, čtvrť „závadové mládeže“ či čtvrť poutních chrámů. Můžete je poznávat ze země či z výšky – ale třeba i z lodi. Důležité je jen to, abychom se večer zase všichni sešli – ve 22h. nám totiž z Narity odlétá letadlo…
Nocleh v letadle.

13.den – Přílet do ČR

Náš Airbus se tak snaží, že je cesta do Paříže o 8 hodin kratší než cesta do Japonska – a my jsme tam, alespoň podle dojmu, kterým letiště v tuto dobu působí, zbytečně brzo! Jaký nerozum! V paříži vás nepochybně zaskočí, jak málo je tam Japonců. Nechci strašit, ale v Praze to bude možná ještě horší… A toho zbytečného prostoru kolem. Nic nekvete, nic nevoní – a k tomu všemu se vůbec nepotíte… Nejvyšší čas uvažovat o další cestě do Japonska. A tentokrát to vzít třeba od Okinawy…

Na výpravu s vámi se těší
Robin Shoen Heřman