Výprava do jižního Norska

Autor: Martina Laštovková

Konečně se moje úvaha o jižním Norsku stala realitou. Znala jsem všechny ostatní části Norska až po Nordkap včetně souostroví Lofot a Vesterál, ale jih…na ten nikdy nedošlo. Až letos. Ve čtení následujících řádků nepokračujte, pokud jste sportovec, zkušený horal, trekař a tak dále. Pokud jste stejně jako já průměrný cestovatel a dovolenou chcete plánovat aktivní – a v jejím průběhu si říkat proboha, co jsem to zase vymyslel/a…tak pokračujte - tohle je článek pro vás.

Naštěstí i přes svůj typicky kancelářský profil přežívám aktivnější podobu našich dovolených zatím bez vážnějších dlouhodobých následků, takže jsem sice s obavou, ale naplánovala trasu. Nebudu zastírat, že jsem mírně spoléhala na norské počasí. Ze 3 týdnů minimálně jeden proprší, tak vydechnu. No – pršelo 2 dny a to ještě dost nevhod na 2 přejezdech, takže plán série treků byl nakonec 100% splněn. Někdy žasnu, čeho jsme my kancelářští vlastně schopní. Je potřeba dodat, že po dohodě se svým pravým kolenem jsem letos prvně zařadila trekové hůlky.

Vyrazili jsme přes Německo do dánského Hirtshals a trajektem do Kristiansandu. Pokud jedeme na sever, tak kempujeme. Ano – opravdu stan a hromada věcí kolem. Člověk občas prostě překvapí i sám sebe. Skandinávské kempy jsou ve vynikajícím stavu a nikdy plné, takže flexibilita během pobytu je maximální. Máme za sebou 3 týdny po středním Norsku až za polární kruh, Lofoty a Vesterály a tento koncept se maximálně osvědčil. Ve 3 lidech je auto narvané do posledního cm3, ale ve výsledku to dává smysl.

Po těch letech v cestovním ruchu (no raději to nebudu počítat) mám samozřejmě pocit, že mám věci pod kontrolou, ale jak to tak bývá… Znáte ty hlášky o tom, že Norové jezdí na dovolenou do jižního Norska? Tak to byl první moment, který jsem poněkud podcenila. Kdo by řekl, že to tak opravdu je? Začali jsme rozlišovat „kemp“ a „norský pobytový kemp“. Už při otázce recepční, zda se nechceme do kempu nejprve podívat, jsem měla pojmout podezření…ale myslela jsem, že je jen zdvořilá. Ukázalo se, že jižní pobřeží Norska je opravdu teplotně v pohodě. Tři týdny mezi 23 a 30 °C. Kemp, kam se nastěhují na léto Norové z blízkého i dalekého okolí je v podstatě plný obytných přívěsů, k nimž jsou připojeny stany o velikosti bytu 3kk s předzahrádkou, květinovými truhlíky, teráskou a psem v boudě. Takže postavit si náš rychlostan pro 3 osoby a 1 batoh není kam. Začali jsme rychle identifikovat lokality, kde tato situace hrozí, samozřejmě to souvisí s něčím, co by člověk v Norsku nehledal – a to s použitelnou­ pláží.

Ale zpět k podstatě jižního Norska – a to jsou treky, turistické výšlapy nejrůznější délky, nikoli však nejrůznějšího typu. Pohádková hláška „přes hory a doly“ nabrala v této oblasti zcela nový rozměr hned při první příležitosti a tou byla cesta k místu zvanému Kjeragbolten.

Prošli jsme Kjerag (6 hodin), Preikestolen/Ka­zatelnu (4 hodiny), Trolltungu/Trolí jazyk (10 hodin), Gaustatoppen/Rjukan (4 hodiny) a strávili jsme den na ledovci Folgefonna (6–8 hodin). Všech pět tras je opravdu překrásným zážitkem. Jsou to unikátní místa, na která člověk vzpomíná bez nadsázky celý život. Je ovšem potřeba dodat, že žádný z těchto pěti treků nepovažuju za pohodový nebo snadný, žádná rovinka, snadný terén nebo lesní cesta. Jih Norska zní neškodně, ale jsou to hory. Překrásné – ale hory a je potřeba s tím počítat předem, aby si to člověk na místě opravdu užil.

Kjeragbolten

KJERAG - Kjeragbolten

Kjerag nebo Kiragg je norská hora rozkládající se při východním konci Lysefjordu. Její nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 1110 m, ale nejvíce návštěvníků přitahuje její severní výběžek do fjordu Lysefjorden. Nachází se ve výšce 984 m a proslavil se balvanem „Kjeragbolten“ o objemu přibližně 5 m³, který uvíznul mezi dvěma skalami. (zdroj: Wikipedia, viz fotoalbum Norsko 2014).

Před každou cestou je vcelku k věci seznámit se s profilem trasy. Už po první hodině jakéhokoli treku pochopíte, že je úplně jedno, o kolik jde kilometrů. Zásadním údajem je počet hodin, za který se dá podle dostupných informací trasa zvládnout. Podle vlastní použitelnosti navyšte údaj o 10 – 100 % a přičtěte hodinu, protože když už někam konečně dojdete, chcete se tam rozhlédnout, fotit, přesvědčit sám sebe, že když už jsem proboha tady - tak teda opravdu na ten skalní výstupek vlezu a vyfotím se :–)…tady teda opatrně zejména na Kjeragu. Jsme myslím celkem akční trojka a Kjeragbolten jsme prostě nedali, ačkoli kámen samotný je vcelku přístupný, tak až na místě vám dojde, že stačí jeden chybný krok (poslední)…a vyzkoušíte vodu ve fjordu, která je o několik set metrů níže. Nutno dodat, že se tam ještě nikdy nikomu nic nestalo.

Na úvod (a tedy i závěr) je cesta osazená řetězy. Místy to není o tom, že vám řetězy pomohou – bez nich to prostě nejde. Jak už bylo řečeno, profil trasy je přes hory a doly (viz album Norsko 2014). Po 3 hodinách obvykle propadám na jakékoli trase pocitu, že na hory nepatřím…obvykle v okamžiku, kdy mě míjí někdo o desítky let starší - ale narozdíl ode mě celoživotní horal nebo borec, který má na zádech krosnu s dítětem, které nejrůznějšími jazyky klade mezinárodní dotaz „kdy už tam budeme“. Obvykle vděčně pohlédnu k batohu, který nenesu, připomenu si, že to já jsem autorem itineráře a přestanu na chvíli vzdychat (ne však hlasitě oddechovat). Po 3 hodinách a kousek obykle dorazíme na místo a člověka pohltí nadšení z dosaženého cíle. Poněkud prekérní jsou v tomto směru delší trasy, jako například Trolltunga. Cestou zpět 3 hodiny uvažuju o trekových hůlkách, které zůstaly v autě a představuju si, co budeme dělat, až pravé koleno definitivně ukončí svou činnost. Takže shrnuji pro nás normální příležitostné návštěvníky hor – jděte, stojí to za to, dá se to zvládnout, pokud nemáte v pohodě kolena, vezměte si hůlky (je to právě ta trasa, kde se hodí), pokud prší – nechoďte, zůstaňte den u Lysefjordu pod vodopádem na místě, kde budete rozjímat o výrazu „na konci světa“ a nenechte se rozhodit nejdražším pivem, které jste kdy pili ;-). Počkejte, je velká šance, že další den bude počasí lepší.

Preikestolen

PREIKESTOLEN – Kazatelna

Ačkoli v Norsku (například hned vedle Kjeragbolten) je skalních „kazatelen" několik, Preikestolen je jen jeden. Toto opravdu unikátní místo je hojně navštěvováno a bude to pro vás několik hodin, kde nastane nejvyšší koncentrace lidí/cestovatelů, kterou v Norsku zažijete. Pokud jste schopni si přivstat, tentokrát to opravdu udělejte, je šance, že alespoň nahoru nepůjdete v řadě. Pravděpodobně situaci nevylepšují velké výletní lodi, ale kdo by se ocitl poblíž a nechtěl to tolik fotografované místo vidět? Ještě je možná verze jít večer (v podstatě je světlo do půlnoci). Ale ani zástup lidí vám nemůže nijak pokazit fantastický výhled, k němuž po 2 hodinách dorazíte. Cesta je kamenitá, místy po kamenných „schodech“.

Trolltunga/Trolí jazyk

Máte z fotek pocit, že je to neuvěřitlené místo? Je to tak. Jen trvá 5 hodin, než tam dojdete. Asi bych měla napsat, že je potřeba se na to psychicky připravit, ale z vlastní zkušenosti vím, že to není možné :-). My den před tím absolvovali „výlet na ledovec“…viz samostatný text a album… Každopádně na úvod si můžete vybrat mezi dost dramatickým kilometrovým výstupem po kamenech…a tak nějak poněkud zakázanou trasou po dřevěných „schodech“ podél bývalé zubačky. Nikomu v žádném případě neradím to samé, ale šli jsme druhou zmíněnou trasu, což se při cestě zpět ukázalo jako dobrý nápad. Zpět už je jedinou cestou samozřejmě normální sestup, trasa zubačky by dolů byla o život. Až se případně podíváte směrem po trase zubačky nahoru a přečtete si zákaz vstupu v několika jazycích tak vězte, že schůdků je přes 2 tisíce a cesta trvá zhruba hodinu. Zbytek náročnho treku už není s nijak velkým převýšením, po úvodní části ještě zhruba další 1 – 1,5 hod výstupu a pak se trasa „vlní“úžasnou krajinou až k pověstnému skalnímu výčnělku.

Trolltunga je 1100 m.n.m. vysoký skalní útvar v jihozápadní části Norska. Je skutečně jako jazyk, který je v 700 metrech vystrčený nad jezero Ringedalsvatnet. Dojít se tam nechá jedině pěšky, a to od jezera Vetlavatnet ze Skjeggedalu (430 m.n.m.). Cesta je dlouhá 22 km, ale protože se jedná o náročný terén, trvá 8 – 10 hodin. Celkově se nastoupá 900 m těžkým terénem, ale s krásnými vyhlídkami. (zdroj: www.turistika.cz)

Výčnělek je poměrně široký, takže většina z vás se může těšit na úchvatné fotky, na nichž hledí směrem do fjordu :-). Ti odvážnější si sednou i na okraj…

Gaustatoppen/Rjukan

Pokud jste u Lysefjordu uvažovali o „místě na konci světa“ tak tady je to podtrženo zrcadly umístěnými nad městečkem Rjukan. Zrcadla odrážejí slunce dolů do údolí, aby se obyvatelé cítili lépe. Máte pocit, že už jste někdy o Rjukanu slyšeli? No ano – během druhé světové války se ve městě nacházela německá továrna na těžkou vodu, která se stala cílem spojenecké operace Telemark (http://cs.wikipedia.org/…ace_Telemark). My do Rjukanu dorazili zdolat Gaustatoppen – 1881 m n. m. Z jejího vrcholu je vidět za dobrých podmínek 1/6 rozlohy celého Norska. Pod vrchol vede podzemní lanovka. My samozřejmě nahoru i dolů pěšky. Klasický výstup/sestup, trasa je čím dál kamenitější, až nastane poslední fáze, kdy už jdete po pohybujícím se kamení a uvažujete o pláži na Zakyntosu. Ale výhled je opravdu parádní.

Pár věcí na závěr…

- Balíte stejně jako já atakováni komentáři jako „O p r a v d u tohle všechno?!“ Do Norska jedete autem, tak podobných hlášek bude méně ;-)
- Chcete dodělat trekové boty? Tak tohle není to místo, kde se s nimi ale už opravdu definitivně rozloučíte…je potřeba opravdu dobré boty (kameny jsou kluzké i bez deště)
- Zvažujete trekové hůlky? Vezměte je, znamená to, že potřebujete ulevit buď sobě nebo některé noze…a právě tady je to prostě náročnější, než můžeme v našich krajích zažít a nemá cenu trápit sebe ani okolí případným odnosem.
- Máte pocit, že vám trekové hůlky (nebo cokoli jiného co budete mít na sobě) nesluší? Po 30 minutách výstupu po kamenech vám to bude úplně jedno.
- Váháte, jestli je ta která trasa právě pro vás? Tohle je těžký moment. Začněte u Preikestolenu…je to nejkratší trasa a prověří, jak jste na tom. Kromě ledovce (kde jste navázaní v 10–12 lidech k sobě) určujete tempo jen vy sami…to může rozhodnout o tom, zda dorazíte k cíli…myslete jen na to, že cíl není uprostřed trasy, ještě je potřeba se vrátit a to pokud možno v takovém stavu, aby to nebyl konec vaší příjemné dovolené…
- Řešíte načasování nebo itinerář? Tady se těžko shrnuje, ale nedávejte jeden trek za druhým (ani to vzhledem ke vzdálenostem úplně nejde), dejte si na trase pauzu… zůstaňte klidně na místě, jižní Norsko není klasická poznávačka a nikam nespěcháte.

Norsko považuji za nejkrásnější zemi Evropy. Skutečnost překoná veškerá vaše očekávání, potřebujete jen jednu drobnost – aby vám počasí přálo. A to vám také na vašich cestách přeji, šťastnou cestu a příznivé počasí!

  • Martina Laštovková
  • 17.8.2014
  • Komentáře

Komentáře

Buďte první kdo tento článek komentuje

Komentář ke článku

Článek mohou komentovat pouze přihlásení uživatelé.